Duch

Když jsem psala písničku DUCH, bylo to v době, kdy jsem jela na 120% a musela zvládnout tisíc věcí najednou. Zjistila jsem, že i když ze sebe vydáváte maximum, snažíte se rozdat, okolí to nemusí vždy ocenit. Najednou si uvědomíte, že i když máte kolem sebe spoustu lidí, kteří vás podporují, tak jsou kolem vás i ti, kteří vám tu energii berou. Začala jsem se cítit čím dál víc neviditelná jako duch. Nevnímali, neposlouchali, nebrali mě vážně. Lidé jsou k sobě málo laskaví a jejich nevšímavost a lhostejnost mě začala dostávat. Musí člověk opravdu šokovat, aby se ti druzí probrali a začali se chovat jinak? Možná se písnička zdá někomu temná až drsná, ale světlo a naděje v ní přece jen je. Přes všechny prohry a pády se svého snu nikdy nevzdávejte, protože můžete mít jen jednu šanci, která se nemusí opakovat. Důležitý je věřit, že se to jednou to, co chcete, podaří. Nemusí to být hned, ale buďte trpěliví a i když nemáte zrovna nejlepší období, nenechte se od druhých, kteří vám budou říkat, že na něco nemáte srazit na kolena. Musíte najít sílu sami v sobě, věřit si, protože pokud byste to vzdali, podlehli temným a negativním myšlenkám, tak pak by to mohl být konec. Ale konec má přece dopadnout dobře ne? Takže pokud to dobře nedopadlo, tak to ještě není konec.